Commanders online: 2

Ponyri aneb kurský Stalingrad - 7. července 1943, Kursk (Ernhard Raus vs Bukovec)

author Ernhard Raus | published: 28/11/2005
(No emendations have been performed to this article. Its correctness is warranted by the author only)


Moje útočná síla:


Obrněné jednotky:
Podpora pěchoty - rota tanků PzkpfwPzKpfW - Panzerkampfwagen
Tank [GER]

IIIn+ (15 kousků);
Četa stíhačů těžkých tanků Elefant (6 kousků).

Mechanizovaná pěchota:


2x četa pancéřových granátníků na polopásech SPWSPW - Schützenpanzerwagen
Obrněné vozidlo [GER]

251/1;
1x četa pěších pancéřových granátníků bez přepravy.

Ženijní a speciální jednotky:


2x četa ženistů na polopásech SPW 251/1 (4 kousky);
1 četa plamenometných tanků Pzkpfw III (Flammpanzer III).

Průzkum:


Rota průzkumníků (30 mužů);
3x motocyklistická četa.

Protiletecká ochrana:


2x mobilní flakFlaK - Flugabwehrkanone
Protiletadlové dělo [GER]

Sdkfz-6/2;
4x protiletecký flak 20 mm Flak38;
+ přepravní prostředky převážně šestikolová vozidla značky Krupp L2H143;
4x mobilní flak typu SdkfzSdKfz - Sonderkraftfahrzeug
Vozidlo pro zvláštní použití - obrněné nákladní vozy, polopásy, tanky [GER]

7/1 (protiletecký kulomet - čtyřče).

Dělostřelecká podpora:


4 ks raketometů typu Nebelwerfer;
2 čety mobilních minometů 81 mm na polopásu Sdkfz 250/7 GrwGrW - Granatwerfer
Granátomet [GER]


4x 105 mm mobilní houfnice typu Wespe;
2x 150 mm mobilní houfnice typu Hummel;
3x baterie Off-board artilerie 105 mm;
1x baterie Off-board těžké artilerie 150 mm.

Letecká podpora Luftwaffe:
2x Fockewulf - Fw 190 G-2 (převážně k průzkumným účelům)

Hlavní cíl útoku:


- prorazit linií obranných zákopů, minových polí, protitankových a kulometných palpostů a obsadit městečko Ponyri (ve středu mapy) a kvótu 253.5 nacházející se jihovýchodně od této vesničky.

Pro úspěch této operace je nutné obsadit následující objekty:
- železniční stanici na severu vesnice Ponyri
- depo zemědělské techniky pro traktory na západě od vesnice
- budovu školy za tratí jižně od stanice
- vodárenskou věž SZ od kvóty 253.5
- 2 silniční křižovatky jednu na jihozápadě od železniční trati a druhou na jihovýchodě

Předpokládané nepřátelské formace:


Velké množství zakopané pěchoty, protitankových děl, nějaké tanky T34T-34
Sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let. V době svého vzniku byl pravděpodobně nejlepším středním tankem na světě.

• Pancéřování: 52 mm
• Hlavní zbraň: 85mm kanón (ZiS-S-53)
• Sekundární zbraně: 2x 7,62mm kulomet DT
• Dojezd: 465 km
• Rychlost: 55 km/h




, možná i *betonové bunkry*, minová pole. To vše podporované těžkým a lehkým dělostřelectvem (Katuše, minomety) a všudypřítomným letectvem Il-2Sm3 Šturmoviky.

Počasí: Jasné bez mráčků pro naší ofenzívu zcela ideální:o))

Strategie našeho postupu:
Vzhledem k tomu, že máme k dispozici větší množství pěchoty, tak jsem se rozhodl po poradě s polním maršálem Modelem, nasadit pěchotu k prolomení ruské obrany. Do průlomů vytvořených pěchotou budou nasazeny naše pancéřové jednotky. Tato taktika je však velice náročná na schopnosti našich pěších vojsk. Očekávají se vysoké ztráty, ale nepředbíhejme události:)). Naše bojové síly jsem rozdělil do tří zcela nezávislých skupin.

Formace A - výchozí postavení západně od traktorového depa, směr útoku na východ ke kvótě 253.5
Formace B - shromaždiště se nachází severozápadně od Ponyri nedaleko hlavního silničního tahu vedoucího do vesnice; směr útoku západní křižovatka
Formace C - výchozí postavení severně od Ponyri u železniční tratě; směr útoku železniční stanice, škola



Tah 1

Zahájení útoku muselo být o několik minut přeloženo, jelikož na naše shromaždiště skupiny A a skupiny B zaútočilo letectvo. To si však vyžádalo jen nepatrné ztráty. U formace A jsme přišli o jeden polopás a u skupiny B způsobil nálet škody na výzbroji u plamenometného tanku, ale je stále mobilní :-). Další letadlo typu Šturmovik vyklopilo svůj náklad do polí východně od naší třetí skupiny. Přičemž naše protiletecká obrana se vyznamenala a jedno letadlo těžce poškodila. Po tomto malém zdržení jsem vydal příkaz k obezřetnému postupu. První ze zákopů do pásma nikoho vyrazili naši průzkumníci, kryti kulomety a lehkými minomety 50 mm. Avšak nebyla zatím zjištěna žádná nepřátelská aktivita kromě letectva. Na průzkumnou akci jsem tedy povolal obě letadla, ta po přeletu nad nepřátelským územím zahlédla nepříliš dobře zamaskovaný náklaďák v lese před západním vstupem do vesnice. A tak si mohla připsat na svůj vrub první zničený ruský samochod tohoto dne. Obě letadla přežila nepříliš hustou ruskou protivzdušnou obranu a nadále krouží nad bojištěm vyčkávajíce mých dalších pokynů.



Tah 2

Naše průzkumná aktivita roste. Do akce byli nasazeni všichni motocyklisté, ale stále nejsme schopni lokalizovat nepřátelské jednotky :((. Na severozápadní silnici vyletěli do luftu dva ženisté po vstupu do minového pole. Kreténi, napochodovali tam jak stádo pitomců! Stejně tak jako další ženijní družstvo, které zjistilo přítomnost min, až když dva jejich muži také šlápli na minu. K sakru zkurvené miny:((. Na železniční trať umístili Rusové betonové protitankové překážky, aby zpomalili náš postup po této komunikaci.

Na severu jsem se rozhodl zadýmovat prostor mezi první obrannou linií zákopů a těsně před druhou obrannou linií zákopů. A to kvůli bezpečnému a nepozorovanému přesunu pěchoty. To samé jsem provedl na jihozápadě našeho postupu na vesnici. Opět povolávám svou vzdušnou podporu na prozkoumání oblasti především na východním cípu vesnice a oblastí, kudy budou postupovat naše jednotky. Piloti obou nasazených letadel nám nahlásili možné pozice nepřítele, které se daly určit dle linií zákopů a opevnění, které bylo možno spatřit ze vzduchu.



Tah 3

A je to tu! Vůbec první kontakt s nepřítelem! Ruští snipeři, což jsou velice zkušení a také nepříjemní bojovníci. Jednomu takovému se dostali na mušku dva naši pancéřoví granátníci formace A, kteří byli donuceni jít po svých pro nedostatek vozidel u divize. Také průzkumná hlídka z této skupiny byla eliminována dalším odstřelovačem. Avšak jiný ruský sniper asi zrovna chytal lelky a než mohl zareagovat, tak byl zabit. U železniční trati na naše motocyklové družstvo zaútočili dva maníci molotovými koktejly, jeden z našich to odnesl. Na západě od tratě za první linií zákopů v malém lesíku byla naše hlídka o síle dvou mužů zaskočena střelbou dalšího odstřelovače, ukrytého někde v korunách stromů. Tento jediný však také nepřišel po naší smrtonostné odvetě o život. Na další protitankový tým jsme narazili nedaleko lesa nacházejícího se jihozápadně od traktorového depa, zde jsme přišli o dalšího muže. Avšak i zde byli ruští vojáci nekompromisně vymazáni z povrchu zemského. V této fázi boje, do míst odkud jsme vyráželi do boje, dopadly první salvy dělostřeleckých granátů KAŤUŠA a několik lehčích minometných granátů. Jednalo se jen o běžné, v našich řadách nedestruktivní přeorávání půdy:)) Naše dělostřelectvo zatím mlčí!



Tah 4

Nad bojištěm se opět objevila dvě ruská letadla typu Šturmovik. Avšak i tentokrát nenapáchala žádné velké škody na naší technice. Akorát u skupiny C byla donucena opustit vozidlo posádka mobilního minometu Sdkfz, který byl těžce poškozen a u formace B napáchala střelba z kulometů a protitankového děla Šturmoviku vyřazení jednoho z protileteckých kulometů u Sdkfz 251/1. Protiletecká obrana ani v tomto případě nezaváhala a podařilo se jí proděravět trupy obou létajících strojů, tak že vypadaly jako ementál. Mňam :) Nacházíme další minová pole. Tentokrát už bez ztráty na životech. Z důvodu přítomnosti min ve směru našeho postupu jsem požádal vrchní velitele všech skupin o větší obezřetnost. Postupujeme sice pomalu, ale za to jistě. V lese na severu od železniční trati narážíme na podstatně větší skupinu zakopané pěchoty. Zjištění jejich pozic nás však stálo 4 další životy motocyklistů. Krycí palbu na jejich ústup zajišťuje jeden pěchotní tank s krátkým dělem 75 mm Pz IIIPzKpfw III - Panzerkampfwagen III
Německý lehký (resp. střední) tank, vyráběný v letech 1937-1943. Celkem vyrobeno asi 5650 strojů.

• Pancéřování: 5-70 mm
• Hlavní zbraň: 50mm kanón KwK 38
• Sekundární zbraně: 2x 7,92mm kulomet MG
• Dojezd: 155 km
• Rychlost: 40 km/h




n na vzdálenost asi 0,5 km. Naši dělostřelci již dávno před tím tento les nechávali zaměřit a tak nechávám na zakopanou ruskou pěchotu vypálit několik raket typu Nebelwerfer, což je německá obdoba raket Kaťuša. To by je mělo na chvíli zaměstnat a odradit od pronásledování našich překvapených motocyklistů. Naše artilerie se též zaměřila na lesnatý porost i na druhé straně kolejí. Do přehradné palby se kromě raketometů zapojí i jedna baterie 105 mm houfnic. Též nechávám přesměrovávat palbu 150 mm baterii děl na traktorové depo, na které se chystám v dohledné době zaútočit se svými pancéřovými granátníky. Dokonce se ozvala střelba ze zatím nelokalizovaného protitankového děla jednoho poblíž železnice, druhé většího kalibru (76 mm?!*) u traktorového hangáru.

Rozhodl jsem se vyžádat na velitelství další dodatečné zálohy. Velitel polní maršál Model vyhověl mým požadavkům o zaslání družstva samohybných děl Stuh 42 spolu s družstvem průzkumníků. Celkem tedy 12 chlapů. A také mi posílá jednu četu pancéřových granátníků. Též jsem si vyžádal od velení zaslání dvou muničních vozů pro doplnění odpalovacích ramp raket - Nebelwerfer. V poli, kde dozrávala pšenice narazila jedna z dvoučlenných hlídek na ukrytého odstřelovače, ale teprve až když jeden z nich zahynul. Oko za oko, zub za zub. Dlouho však ruský sniper nekladl odpor a záplava olova z našich zbraní se mu stala osudnou. Budiž mu země lehká :-)



Tah 5

Čím blíže jsme vesnici tím více začíná přituhovat :((. U traktorky jsme za cenu 6 mrtvých a jednoho zničeného polopásu rozdrtili dvě zakopaná družstva nepřátelské pěchoty. Ale své zákopy nedali Rusové lacino, bojovali do posledního muže. Přitom jak jsme mohli zjistit, tak se jednalo pouze o pěchotu druhořadých jednotek. Tzn. byli vybaveni jen lehkými zbraněmi, jako jsou pušky, granáty a lehké kulomety, což nás příliš nepovzbudilo. To je předzvěstí ještě tužších bojů.

Přestože jsem dal příkaz všem jednotkám k obezřetnému postupu kvůli minám, tak právě jedna taková vyřadila na severu náš tank Pz IIIn+. Celé posádce vyjma jednoho muže se podařilo z hořícího tanku vyváznout. Zatracené miny, zatím nám způsobují největší škody, stejně tak jako ruští odstřelovači :((. Na jihu u výjezdu z obilných polí ženijní družstvo objevilo další minové pole. Alespoň, že se nikomu nic nestalo. V místě, kde po nás pálilo lehké protitankové dělo, předpokládaná ráže 45 nebo 57 mm, na nás spustil palbu protiletecký kanón, avšak jeho úkryt se nám nepodařilo lokalizovat. Zatracené dokonalé ruské maskování. Zatím pokaždé, když jsme zjistili nějakou nepřátelskou jednotku, tak skoro vždycky si to vyžádalo oběti na naší straně. Chtělo by to více dělostřelectva k sakru, grrrr :((. Jenže kde ho vzít? Na budovu traktorky dopadají první salvy 150 mm granátů. Po odeznění dělostřelecké přípravy zaútočí naše pěchota, doufám že už bude sbírat jen pozůstatky těl ruských vojáků. :)) Masivně dýmujeme prostor před postupujícími jednotkami.



Tah 6

Ruské letectvo si vybralo za cíl i jeden z našich těžkých stíhačů tanků, který se pomalu šoural po železnici. Naštěstí si nálet nevyžádal zničení stroje a ani na jeho mobilitu to nemělo žádný vliv. Protitankové rakety poškrábaly jen vrchní vrstvy laku a nic víc, ale za to z konstrukce letadla začíná vycházet černý kouř a pilot má co dělat, aby svůj stroj udržel ve vzduchu. Naše protiletecká obrana se opět vyznamenala. :)) Jinak jsem rád, že se Ferdinandu nic nestalo, ještě je budeme potřebovat až na nás nepřítel nasadí své obrněné zálohy. Rychlý přesun našich jednotek na nádraží v Ponyri je nemožný. V postupu nám brání velké množství min, které ženisté neustále objevují ve směru našeho postupu. Nepřítel zaminoval oblast kolem železniční trati a také nechal položit miny na koleje.

Zatracené miny!!! V oblastech kudy prošly jednotky 1. sledu je stále ještě plno nevytyčených minových polí. To se nám stalo osudným ve dvou dalších případech. Miny si vyžádaly tyto oběti: polopásové vozidlo Sdkfz 251/9, a mobilní houfnice Wespe (vosa) je taky v čoudu, jedna mina taky imobilizovala tank Pz IIIn+ a to už ani nemluvím o ztrátách, které si vyžádaly miny na naší pěchotě a průzkumných oddílech. Prostě hrůza! :(( Hrozba minových polí mě donutila spojit se znovu s vrchním velitelem polním maršálem Modelem. Tomu jsem vylíčil naši situaci a požádal ho o urgentní vyslání ještě jedné čety ženistů. Bylo mi naštěstí vyhověno. Tentokrát si ruské dělostřelectvo vybralo za cíl naše zakopané 20 mm protiletecké flaky, ale osádky zachovaly duchapřítomnost a okamžitě po dopadu prvních střel naskákaly do ochranných zákopů. Motocyklové družstvo jedoucí po severozápadním silničním tahu nahlásilo, že po něm pálí několik protitankových děl. Pravděpodobně je Rusové umístili do prvních zástaveb na okraji vesnice Ponyri. Nebyla však zjištěna jejich přesná pozice, ale rozhodl jsem se do těchto míst na průzkumnou akci vyslat jedno naše letadlo, které stále ještě krouží vysoko nad bojištěm. Druhé se však už muselo vrátit na provizorní polní letiště pro doplnění zásob munice a také paliva. Jediným světlým okamžikem posledních chvil bylo nahlášení vyřazení jednoho protitankového palpostu. Ten naše pěchota našla na okraji lesa u silnice vedoucí od traktorového depa a bez slitování postřílela celou osádku děla. Nikdo z Rusů nevyvázl živý! :-)) V místě, které jsme nechali bombardovat 105mm houfnicemi, jsme se domnívali, že najdeme už jen mrtvá těla ruských sedláků. Jaký to byl omyl se mohla přesvědčit motocyklová hlídka, když po takovém setkání přišla o čtyři muže. A je tu zase nálet ruských nenasytných Šťurmoviků. V tomto případě jsme ztratili mobilní flak Sdkfz 6/2, který poskytoval naší formaci A protileteckou ochranu. Pro tuto skupinu je to velká ztráta, protože k ochraně před letectvem zůstal celé této bojové skupině už jenom jeden flak.



Tah 7

Na scénu dorazily první posily, ale místo tří samohybných děl Stuh 42 dorazily jenom dvě. Od velitele skupiny samohybek se dozvídám, proč tomu tak je. Jedno vozidlo z jejich skupiny totiž po cestě najelo na minu. A tak mu chlapy z roty mechaniků znovu musí nandat rozbitý pás. Dorazila také četa pěchoty a družstvo průzkumníků, stejně tak jako dvě muniční vozidla s plnou zásobou munice a nových raket pro naše vyprázdněné raketomety Nebelwerfer. Ty zatím nečinně postávají na planině před lesem, protože už pro ně není dostatek raketových střel. Všechny byly vystříleny během prvních okamžiků rozpoutaného boje.

První z našich mužů vstoupili do trosek budovy traktorky, kterou rozbombardovalo naše těžké dělostřelectvo, ale uvnitř už žádné ruské vojáky nenašli. Za to na prostranství před budovou byl nebývalý ruch. Na něm se přemisťovala skupina vojáků o síle asi 10 mužů a když zahlédla naše průzkumníky okamžitě zahájila palbu. Naši jim však nic nedarovali a okamžitě začali opětovat náhlý útok střelbou a to ze všech dostupných zbraní. Granáty si vyžádaly v jejich řadách první mrtvé a zbytek vyděšeně prchá před našimi obránci.

Do bitvy o traktorku se zapojil i ruský těžký kulomet umístěný v obilném poli, který začal pálit do vlastních řad ve chvíli, kdy došlo k promíchání šedých a hnědých uniforem. Kulometná palba byla smrtící jak pro Rusy tak i pro naše dva obránce budovy. Do likvidace nepřátelského kulometného hnízda byly zapojeny snad všechny vojenské síly v této oblasti a teprve až střelba z krátkého kanónu 75 mm Pz IIIn+ vyhnala střelce ze svého úkrytu. Pak je bylo velice snadné pomocí protileteckých kulometů umístěných na našich polopásech rozstřílet na kusy. Zbytek nepřátelského družstva vzplál jako pochodeň po útoku našeho plamenometného tanku. Prostranství těsně před budovou bylo vyčištěno od všivé havěti, a tak můžeme směle prohlásit, že se nám podařilo budovu na skladování zemědělské techniky dobýt. Západně od místa tvrdého boje o depo byl na poli zjištěn přesun dvou mužů s protitankovým vybavením RPGRPG - Ruchnoy Protivotankovy Granatomyot
Ruční protitankový granátomet [RUS]

. Jejich likvidaci si vzaly na starost 2 tanky Pz IIIn a jeden polopás. Avšak Rusáci byli díky hnědým maskovacím uniformám ve vysoké trávě velice těžko zaměřitelní a většina granátů se jim zcela nepochopitelně vyhýbala. U dalšího výjezdu z pole mezi živým plotem nacházejí ženisté formace A další miny. Motocyklový průzkum objevuje na západě od silnice, směřující od jihozápadu do vesnice Ponyri, v malém lesíku již dávno opuštěné zákopy.

Na severu se situace nevyvíjela pro nás dvakrát růžově. Zcela na východním křídle našeho útoku jedno družstvo pěchoty o síle 8 mužů vstoupilo do lesa oválného tvaru. Tam naši vojáci vpadli do připravené pasti a okamžitě se na ně ze všech stran snesla smršť kulek. Byl to absolutní masakr! :(( Pouze jednomu z nich se podařilo z tohoto pekla vyváznout živý. Jak mohl později vypovědět, tak na jeho skupinu se vrhla asi četa ruských samopalníků. Na místo, kde došlo k masakru, nechávám zaměřit poslední raketomet, který má stále ještě rakety v šesti svých komorách a samozřejmě také minomety. To bude naše odplata za padlé muže! Nedaleko tohoto lesa, kde došlo k nešťastné události, zahlédne průzkumník postavení ruského protipěchotního děla. Na jeho likvidaci postačily zbraně PzIIIn+. Tank podporuje skupinka pěchoty, která pod stromy zahlédne ruský nákladní vůz GAZ-AA a okamžitě spustí palbu. Konstrukce vozidla je už celá od kulek proděravěná, ale vůz ne a ne začít hořet. Střelbou se nám podařilo vyhnat z bezpečí zákopů dva protitankové týmy určené k ničení našich obrněnců. Ti však vběhli do trajektorie kulek naší přehradné palby. Pilot stíhacího letadla Fockewulf našim dělostřelcům označil dům, ze kterého pálil protitankový kanón ráže 76 mm ATGATG - Anti-Tank Gun
Protitankové dělo [ENG]

na naše motocyklové oddíly. Poté na opevněný dům sám zaútočil, aniž by byl během svého přízemního letu uvítán protileteckou palbou.



Tah 8

Přestože jsem několikrát svým mužům opakoval, že nepřítel těžce zaminoval oblast, opět se stalo, že naše obrněná technika po vjezdu do minového pole vyletěla do povětří. Stalo se to na prostranství před budovou Traktorky. Naše průzkumné oddíly zjistily, že nepřítel vytvořil z několika domů podél silnice, vedoucí k západní křižovatce, nebezpečné protitankové palposty. Ze tří domů po našich přesunujících se motocyklistech byly vypáleny tříštivé granáty z protitankových kanónů. Rusáci vytvořili před západní křižovatkou jakýsi obranný perimetr. Protitanková děla byla umístěna, tak aby se jejich střelba navzájem křížila tzn., aby naše tanky byly ohroženy ze všech možných stran. Kolem celé vesnice Ponyri jsou ve velkém vysázeny stromy, ty poskytují skvělý úkryt ruským obráncům. O čemž jsme se k naší velké škodě mohli přesvědčit. :(( Podél obou stran silniční komunikace vedoucí k západní křižovatce rostou stromy a v nich se ukrývala pěchota. Zde jsme je však pomocí našeho podpůrného dělostřelectva vyhnali z nor. Dokonce jedno družstvo ruské pěchoty proti nám v tomto sektoru vyrazilo z obilného pole, tímto činem si však jasně podepsali svůj ortel smrti. Pšeničné pole zabarvila jejich rudá krev. Nikdo nepřežil! ;-)Takové plýtvání silami, jak typické pro rudou armádu.

Přestože jsme se domnívali, že jsme dostatečně odradili ruské piloty bombardérů od dalších náletů, tak opět na naše síly nalétávají další a další roje letadel Ani použití účinného ochranného protileteckého deštníku není pro ně hrozbou, přestože většina letadel útočících na naše bojové formace utrpěla několik menších nebo větších šrámů. Ale zatím se nám nepodařilo žádné letadlo sestřelit, to však lze přičítat velice dobrému pancéřování, kterým disponují ruské Šturmoviky. Další ruský útok bombardérů byl zaměřen na trať, kde postupuje skupina C. Nálet nebyl naštěstí účinný. Jen jeden z Pz IIIn přišel o protiletecký kulomet ve věži, ale znovu to na jeho mobilitu nemělo žádný dopad. Na zcela východním křídle našich postupujících jednotek byl zjištěn přesun několika nepřátelských tanků T34. Do těchto míst nechávám vyslat uvítací výbor v podobě stíhače Fw 190 G-2 ;O).

Na jihu se potýkáme s menším zpožděním stejně jako na ostatních úsecích fronty. Tato zpoždění způsobují všudypřítomné miny. Všechny komunikační tahy jsou totiž masivně zaminovány. Jednotky ženijních oddílů proto musí pracovat na plné obrátky při odstraňování min a vytyčování bezpečných průchodů a to navíc pod nepřátelskou palbou a s nervama napnutými k prasknutí. Tato práce je velice náročná a většinou jí dělají muži, kteří se zprotivili vojenskému řádu Wehrmachtu a nebo diktatuře Hitlera (vrazi, zloději, komunisté, pánbíčkáři, ruští přeběhlíci, oddíly Hiwis apod.).

Ve štábu, který jsem zhotovil na severozápadě v opuštěné zemědělské usedlosti, se radím se svými důstojníky a poddůstojníky, jak budeme postupovat dále. Naše taktika, kdy jsme se rozhodli nasadit pěchotu jako údernou sílu k vytvoření průlomu v ruské obraně, začíná mít své trhliny. Pěchotu je zapotřebí podpořit přehradným bombardováním pozic nepřítele, které připraví půdu pro naše postupující vojska. Proto vydávám rozkazy k nasazení takřka všech dělostřeleckých baterií na jižním sektoru. Tuto práci ponechávám na našich dělostřeleckých specialistech.



Tah 9

Jih - na devítičlenný oddíl ženistů, který právě odstraňoval nebezpečné výbušné nástrahy z cesty, zahájil střelbu nepřátelský kulometčík. Při hledání úkrytu před rojem kulek však jeden z mužů nechtěně šlápl na protipěchotní minu a to ho spolu s dalším roztrhalo na kusy. Záblesky střel vycházely ze smrkového lesa západně od silnice. Do těchto míst vyslal náš těžký obrněnec Ferdinand několik tříštivých střel a ruský kulomet umlkl. Naši chlapi od ženistů se opět mohli dát do nebezpečné práce. Do pročišťování lesa se vydala další skupinka našich chlapců s plamenomety. Jenže vpadli do připravené pasti, kdy byli ze všech stran obklíčeni ruskými samopalníky. Opět došlo k masakru na naší straně. Nosiči plamenometů vzpláli od rozstřílených náplní, které nesli na zádech. Z této nepříznivé situace se podařilo dostat jen třem mužům, kteří o tomto krvavém incidentu později vypověděli. Ještě navíc po nás začala pálit sedmdesátšestka ATG. Snažíme se obejít lesík ze severu, ale i naše motocyklistická hlídka je zmasakrována. Sakra tenhle lesík je nějak moc důležitej pro Ivana, asi budeme muset znovu přesměrovat naše dělostřelecké baterie, abychom vyhnali lišku z doupěte.

Jednotky formace B provádějí úplnou deratizaci lesů podél komunikací. Mezi stromy jsme narazili na další tým s pancéřovkami. Pro naše obrněnce už ale nebudou žádnou hrozbou. V místě, kde na nás prvně útočilo ruské pěchotní družstvo se objevilo další, ale to nekladlo takřka žádný odpor a bylo nekompromisně zlikvidováno. Další ruské vojáky jsme přehlédli v našem týlu západně od hlavní komunikace na Ponyri. Tuto chybu jsme okamžitě napravili, protože se s nimi vypořádala naše motoprůzkumná jednotka a to bez ztráty vlastních mužů. Začínáme se dostávat do kontaktu s první linií ruské obrany. Naši průzkumníci a pěchota obsazují první domy, jenže se na ně okamžitě snesla palba z pěchotních a dokonce z jednoho ATGčka, které je schováno pod korunami stromů. Ruská pěchota se zakopala na dvorku těsně za domy, které jsme se hodlali obsadit. Přišli jsme o jednu průzkumnou hlídku, ale družstvo pěchoty se stále ještě drží v domě. Úkol umlčet ruskou pěchotu si vzal na starost 50mm lehký minomet. Alespoň se mu povedlo Rusáky zahnat zpátky do okopů. Naše pěchota, tak měla o jednu nepříjemnost postaráno a mohla se věnovat odstřelování posádky děla. MG-42 zabila zatím dva maníky z jejich obsluhy. Ostatní se stačili ukrýt za pancířem lafety kanónu. Na scénu dorazil polopás s rychlopalným čtyřčetem a okamžitě zasypal množstvím smrtících kulek zákopy, kde se ukryla pěchota. Střelba mobilního flaku Sdkfz 7/1 byla doslova smrtící a donutila ruskou pěchotu opustit svoji pozici. Ta teď prchá schovat se do bezpečí stromů. Třem z nich se to už nepovedlo. Domy v nichž se zabarikádovali ruští střelci s protitankovými děly kladou tuhý odpor, již to odnesly dvě hlídky chlapů na motocyklech. Naše mobilní houfnice ráže 105 mm se jaly bořit tyto domy tříštivými granáty, ale bez toho aniž by děla byla zničena.

U železniční trati postupujeme jen o několik málo metrů. Jednak ruské dělostřelectvo zde naše jednotky přikovalo k zemi a jednak je to způsobené tím, že na naše ženisty spustil střelbu z kulometů Maxim betonový bunkr nacházející se v budově železniční stanice. Dále jsme objevili před opuštěnými zákopy nepřítele další minová pole s menšími ztrátami na životech. Po raketometném bombardování jsme našli v jednom ze zákopů vystrašené ruské vojáky, kteří nebyli schopni klást žádný odpor a byli bez milosti našimi pěšími jednotkami zmasakrováni. Naše raketomety Nebelwerfer se dají považovat za srovnatelnou zbraň s ničivou sílou ruských Kaťuší. Na psychiku vojáků mají velký účinek. Důkazem právě byli tito ruští sedláci, kteří už nebyli schopní klást jakýkoliv odpor.

Stíhací letoun Fockewulf opět úspěšně zaútočil na T34ky, kteří se snaží ohrozit naše severní křídlo z východu. Na své konto si připsal zabití několika ruských vojáků, kteří se vezli na korbách tanků. Ani ruské letectvo nechce zaostávat v aktivitě za našimi letouny a tak znovu jeden z ruských pilotů navedl svůj stroj proti našim jednotkám skupiny A. Za svůj cíl si tentokrát vybral Pz IIIn+, ale spíše škody sám utrpěl než způsobil. :)) Všechny německé baterie zahájily mohutnou dělostřeleckou přípravu a granáty všech ráží dopadají na předměstí Ponyri, do lesů okolo vesnice a také na západní křižovatku, která spojuje severozápadní silniční komunikaci s jihozápadní.



Tah 10

Dorazily další posily v podobě ženijní čety na polopásech. Jeden z polopásů však uvízl v zákopu, když se pod ním propadla zem. Tyto zálohy budou použity při odstraňování min a vytváření průchodů v ruské obranné linii. Na jižním úseku našeho útoku se nic významného nepřihodilo. Akorát jsme zde přišli po zákeřném protiútoku asi dvaceti ruských vojáků, kteří se schovávali vnitru lesíka, o průzkumnou jednotku na motocyklech. Do míst, kde předpokládáme nepřátelskou aktivitu, zaměřujeme naši dělostřeleckou baterii 105 mm houfnic. Na zahradě jednoho domu nacházejícího se uprostřed vesnice zapálil dělostřelecký granát ráže 150 mm křovím zamaskovaný Gazík AAAAA - Anti-Aircraft Artillery
Protiletadlové dělostřelectvo [ENG]

.

Na severu fronty zasazujeme nepříteli tvrdé údery. Naše dělostřelecké koordinátory ponechané v našem týlu překvapily dva tanky typu T34 jedoucí od východu. Ještě předtím se však stihli rádiem spojit s posledním naším letadlem ve vzduchu. FW 190-G2 stále ještě operuje nad bojištěm. Tentokrát si však jeho palubní kanóny a kulomety nenašly svoji oběť. Na korbách tanků se vezla pěchota a když zahlédla naši pozorovatelnu s oběma dělostřeleckými specialisty, okamžitě na ně spustila střelbu a jeden z našich to odnesl. Druhému se podařilo i s rádiovým vysílačem uniknout. Na předměstí vesnice Ponyri bylo zalarmováno jedno samohybné dělo Hummel, aby zažehnalo hrozbu ruského protiútoku. Na vzdálenost asi 1,5 km zaměřilo nejdříve jeden a potom druhý T34. Granáty těžkého kalibru 150 mm způsobily v řadách Rusů chaos a těžké ztráty. Účinky speciální munice HEATHEAT - High Explosive Anti-Tank
Vysoce explosivní protipancéřová munice [ENG]

byly strašlivé. Z obou T34ek nezbylo zhola nic. Jeden byl tak poškozen, že ho musela opustit posádka. Ta však byla roztrhána tlakovou vlnou po dalším dopadu tříštivého granátu těžkého kalibru. V druhém tanku explodovala munice a smetla sebou i kulometčíky, kteří nestihli utéct z epicentra výbuchu. Za tento hrdinský čin bych chtěl obsluhu Hummel pod vedením Unteroffiziera Oertzena vyznamenat železným křížem 2. řádu. Na levém křídle postupující formace C, jsme se pokusili přichystat léčku na ruskou pěchotu, která se ještě ukrývá v hustých lesích. Vystrčí-li nějaký Rus palici ze svého zaječího úkrytu, tak mu jednoduše ustřelíme palici. :o)) V obilných polích na západě lesa jsme totiž ukryli dva kulomety MG-42 a taky jeden minomet ráže 50 mm. Na stahující se nebo prchající ruskou pěchotu na druhé straně lesa číhá asi 16 pancéřových granátníků a jeden podpůrný tank pěchoty Pz IIIn+ s dostatkem tříštivé munice. Na železniční trati náš postup vázne na dalších a dalších nově objevených minách a ještě navíc se na nás zaměřilo ruské polní dělostřelectvo. :(( Po levé straně nádražního kolejiště operuje družstvo ženistů spolu se skupinkou pancéřových granátníků. Ti objevili v poli zamaskované malé protitankové dělo. Ještě než však bylo umlčeno naší střelbou, přišli jsme o pět mužů. Ženisté se schovali do domu, v němž byl ve sklepení objeven vstup do betonového bunkru. Začaly přípravy na jeho likvidaci a specialisté na výbušniny se okamžitě dali do práce. Napravo od domu byli v zákopech pod stromy objeveni ukrytí ruští vojáci. Další ruská pěchota se zakopala přímo na kolejích. Pěchota zakopaná v kolejišti byla po ztrátě několika jejích mužů zahnána zpátky do centra vesnice. Napravo od železniční trati v zalesněném terénu objevil náš průzkum další 45 mm ATG a jeden těžký kulomet, který se jal po našem průzkumu střílet, ale byl po chvíli zneškodněn. Dále od tohoto místa přímo na silniční komunikaci jsme ztratili další chlapy na motocyklech, když na ně spustil palbu ruský minomet ukrytý za jedním z domků. Za domkem pod smrky se také zbaběle ukrývala T34ka. Do těchto míst jsme proto zaměřili naše 150tky umístěné v relativním bezpečí daleko za první bojovou linií. V okruhu několika stovek metrů od této silnice se nám podařilo z boje vyřadit jedno protitankové dělo s dlouhým kanónem, jeden minomet a zabít dalších dvacet ruských hnědokabátníků. I v této oblasti narážíme na stále nové a nové miny, ale naštěstí si už nevyžádaly žádné lidské oběti a ani žádné ztráty na technice.



Tah 11

Naše léčka byla těsně před realizací prozrazena a do našeho nekrytého týla pronikly dva střední tanky T34. První a také poslední střela z jedoucí T34ky proletěla slabým pancířem kryjící záď tanku Pz IIIn+. Naši tankisté byli tak překvapeni tímto zcela nečekaným protiútokem, že ani nestačili zareagovat na to, že tank začal po vznětí paliva hořet. Všichni uhořeli v útrobách Kruppovy oceli. Strašná smrt! :(( Když byla zničena jediná protitanková podpora našich Feldsoldaten, tak se na ně zpoza stromů vyhrnuly hordy krvežíznivých Sibiřanů. Naši vojáci ochrnutí z předchozího útoku ruských obrněnců nebyli vůbec schopni na překvapivý útok jakýmkoliv způsobem odpovědět a do jednoho byli nemilosrdně postříleni!!! Sakra, do pr... zlobím se na svoji vlastní hloupost, takovou hrozbu jsem měl očekávat. No nic naším cílem je dobýt vesnici a ne nějaké bezvýznamné kusy země. Za to naše muže pomstíme o to se postarám! Západněji od této události postupujeme šnečím tempem k budově železniční stanice. Motoprůzkumu se podařilo vjet přímo do postavení ruské pěchoty. Došlo k takovému zmatku, kdy se hnědé uniformy prolínaly s šedivými a nebylo poznat, kdo je kdo. Naše kulometná palba se v tomto případě moc nevyznamenala a po zběsilé střelbě do vlastních řad jsme přišli o čtyři muže. Do přestřelky se připojili i ruští vojáci ukrytí mezi kolejemi, ale ti nám nezpůsobili prakticky žádné ztráty na životech narozdíl od našich vlastních kulometčíků. Napravo od kolejí vyčisťujeme zalesněný pás od veškeré ruské havěti. Do práce se daly i naše obrněné polopásové vozy. Na jeden takový se pokusili ruští sedláci provést útok z blízka s molotovy a granáty, ale spíše jen na sebe upozornili. Pro palubní kulomety SPW 251/1 to byl velmi snadný cíl. :-)) Tento les u budov železnice se stal osudným také tankistům Pz IIIn+, kteří projížděli vytýčeným průchodem v minovém poli a právě když tank vystavil svoji nejslaběji pancéřovanou boční část možné protitankové střelbě. Tak právě z tohoto lesa vyletěl protitankový granát, který zasáhl nejslabší místo tanku a zapálil jeho nádrž. Naštěstí celé posádce se podařilo dostat do bezpečí. Na pomoc přispěchal další tank Pz IIIn+. Tomu se povedlo zapálit trávu a stromy okolo postavení protitankového děla. Plameny a hustý kouř znemožnil Rusům další účinné obsluhování kanónu. U silnice přišel nepřítel o další svůj obrněnec, přičemž druhá T34ka napadla naše jednotky, zabila 2 naše muže a opět se stáhla za kouřovou clonou. V tomto prostoru jsme začali postupně likvidovat protitanková postavení ukrytá v domech na předměstí. V jednom takovém baráku, který byl srovnán se zemí těžkými 150 mm granáty Hummela, byla pohřbena celá obsluha 76mm ATGčka. Předtím však tito dělostřelci vyřadili jednu z našich mobilních houfnic Wespe. V tomto bojovém prostoru jsme zničili jeden minomet a eliminovali další pěchotu. Lesy v okolí postupu formace B se stávají cílem všech děl různých ráží. Některým tříštivým granátům se podařilo zapálit vyschlou stepní trávu. Oheň pak následně zachvátil okolní stromy.

Jaká je situace na jihu? Zde si ruské bombardování vyžádalo další oběti na životech. Nejvíce na frak dostávají naši ženisté. Nepřítel vědom si toho, že naši vojáci jsou přikováni k zemi, zaútočil. Jenže narazil na naše pancéřové stroje a jeho útok byl s těžkými ztrátami odražen. To samé se přihodilo nám, když jsme se snažili prozkoumat terén uvnitř lesa. Zde se nám dostalo přivítání v podobě kulek a granátů a tak jedno celé družstvo pěchoty bylo rozprášeno na prach. Zato se nám podařilo vyřadit další protitankové dělo a jeden nákladní automobil. V místech, kudy projely naše bojové jednotky formace B už před více jak hodinou, naše jednotky zadního sledu zpozorovaly přesun malé skupinky ruských vojáků odříznutých od hlavní obranné linie. Daleko se však nedostali, neboť narazili na naše týlové a zajišťovací oddíly:))



Tah 12

Ve sklepení domu, kde byl vchod do betonového bunkru se chlapům s výbušninami nepodařilo vyhodit do povětří ocelové dveře. Nálož byla velice slabá a na masivních ocelových dveřích způsobila jen několik málo škrábanců. Pravděpodobně to bude chtít více TNTTNT - Trinitrotoluen neboli 2,4,6-trinitromethylbenzen
• silná výbušnina objevená v roce 1863 Josephem Wilbrandem
• energie výbuchu 4 100 - 4 220 kJ/kg
• detonační rychlost: 6 900 m/s
• teplota exploze: 3 100°C
• síla jaderné nálože se uvádí jako ekvivalentní množství TNT




. Před domem zuří přestřelka mezi naší a nepřátelskou pěchotou. Naši mají na vrch a zbytek ruských obránců se dává na ústup. Na zemi zůstávají jen mrtvá těla asi 15 jejich spolubojovníků. Obsluha 45 mm kanónu prohrála svůj boj s ohněm, který vznikl po výbuchu několika 75 mm HEHE - High Explosive
Vysoce explosivní munice (protipěchotní) [ENG]

granátů Pz IIIn+. Oheň se rozšířil i na bedny s municí a ta začíná vybuchovat. Avšak obsluha děla spolu s tankobijci vybavenými molotovými koktejly se daleko nedostala, protože je zkosila palba z automatických zbraní. O kus dále řádí znovu T34ka. Tentokrát si její akce vyžádala na naší straně ztrátu Haklu. Ten byl zapálen a v útrobách polopásu a po kulometné střelbě padli další čtyři pancéřoví granátníci. Ohořelý vrak polopásu se jal odstřelovat také těžký protiletecký kulomet. V tomto místě se nám podařilo akorát odrazit oddíl pěchoty , když jsme zabili dva ruské vojáky. Další budova u silnice je vyčištěna od dělostřelců ATGčka. Další ruská dělostřelecká obsluha opustila své postavení kvůli dýmu vycházejícího z hořícího lesa. Zapálení lesa mělo na svědomí naše polní dělostřelectvo. Do útoku se zapojují též naše zálohy a posily. Pěchota likviduje další kulometné hnízdo bez vlastních ztrát na životech.

Na jihu uvízl náš postup na bodu mrazu. Ženisté mají svá těla přibita k zemi a kolem nich dopadají bez přestání 122 mm dělostřelecké granáty. Další granát roztrhal dva muže z této jednotky. Na lesní cestě je zničeno SPW střelbou z rychlopalného kanónu T34ky, která se stále ještě ukrývá pod korunami stromů. Další polopásové vozidlo je na cestě zastaveno střelbou 45 mm protitankového děla, které do této chvíle mlčelo. Kovový pás SPW 251/1 je poškozen, jeho zbytky jsou rozmetány po okolí a posádka opouští zasažený stroj. Jeden ženista je zabit střepinou granátu dopadajícího v okolí znehybněného stroje. Záblesky vycházejí z domu na pokraji vesnice, který jsme již předtím bombardovali. Nařizuji opět na dům zaměřit minomety, které ještě mají relativně dostatek munice. Zneškodnění T34ky si bere na starost Unteroffizier velící jednomu z našich pekelných strojů Flammpanzer III. Před žárem plamenů z tohoto dračího obrněného stvoření se nedá uniknout, kov se žhaví do běla, lidi hoří jako sirky a oheň zachvacuje vše, co mu stojí v cestě. Ani tank T34 velkému žáru neodolal a po zásahu plamene explodoval. Poblíž tanku pobíhající ruští vojáci byli proti plamenům bezmocní a po dvou jejich oddílech zbylo jen několik do černa spálených neidentifikovatelných kusů masa.


Tah 13

Past, kterou jsme připravili na levém křídle, částečně přinesla ovoce, protože ruští samopalníci přece jenom opustili ukrýt lesa a vstoupili do nekrytého území. Tam se na ně okamžitě snesla sprška kulek z dobře umístěných MG-42. Jenže samopalníkům přispěchala na pomoc dvojice tanků T34 verze 42 a těm se podařilo naše kulomety na chvíli umlčet. Na pomoc našim kulometčíkům vyrazil těžký stíhač tanku Elefant pod velením Unteroffiziera Straucha, který si měl s tanky typu T34 hravě poradit! Ale co se nestalo, ještě než Elefant stačil zaujmout výhodné postavení, jeho bočním pancířem proletěla jako nůž máslem střela APCRAPCR - Armor Piercing Composite Rigid
Protipancéřová střela mající jádro z karbidu wolframu (tungsten carbide), které proniká pancířem [ENG]

. Stroj s kvílením zastavil a z útrob motoru vyšlehly plameny. Do hajzlu, takový pech. :(( Elefant musel být zasažen zrovna do míst, kde je jeho pancíř nejslabší a to na boku. Tam jeho pancíř dosahuje tloušťky jen 88 mm. Bunkr, který předtím zarputile odolával, tentokrát po přidání většího množství trhaviny vyletěl do povětří. Před detonací výbušniny se naši chlapi ukryli za domem, kde však po explozi došlo k nešťastné události. Výbuch v bunkru byl tak velký až tlaková vlna odmrštila jednoho z vojáků do míst, kde se ukrývala protipěchotní mina, ta vojáka roztahala spolu ještě s jedním na kusy. Pokračují práce v odstraňování min z kolejí. Posádka ruského děla se zde také snaží uniknout do bezpečí, ale to se jí nepodařilo:)). Požáry demoralizovaly ruské obránce u silnice vedoucí k západní křižovatce a ti nekladou vůči naší střelbě, až na ojedinělé výstřely, vůbec žádný odpor. Tímto způsobem jsme zlikvidovali dvě pěchotní družstva a protitankové dělostřelce, kteří byli kvůli štiplavému kouři nuceni opustit postavení u děla. Avšak ne všechny nepřátelské palposty byly rozdrceny mohutným bombardováním. O tom se mohla přesvědčit osádka Haklu, když narazila na odpor malého 45 mm ATGčka. Ten tento polopásový vůz zničil. K likvidaci se postupně přidali všichni granátníci a obsluhu děla dodělal náš motoprůzkum.

Naše přehradná dělostřelecká bariéra postupující před našimi bojovými jednotkami, dokonce odhalila několik dosud ukrytých minových polí, když donutila k explozi některé ze zakopaných min. Na jihu za živým plotem rostoucím podél písčitého komunikačního tahu byl zasažen náš mobilní flak Sdkfz 6/2. Chlapci od protileteckého si zrovna dávali pauzu, když na jejich vozidlo dopadl nepřátelský granát. Později jsme zjistili, že se jednalo o granát z tanku T34. Do hledání zdroje nebezpečí se vydali ženisté. Ti zahlédli v poli před sebou ve vzdálenosti asi 250 metrů jeden z těchto obrněnců a následně ještě druhý valící si to z jihozápadu. K likvidaci tanků přispěchal na pomoc Elefant pod velením Unteroffiziera Falkenberga, který si s T34kou hravě poradil. :-)) Druhá zatím unikla bez úhony. Do svého poznámkového notesu jsem si zaznamenal, že hodlám vyznamenat posádku zmíněného samohybného děla před nastoupenou jednotkou. Pokud ovšem dožijí večera. Boj totiž ještě stále není u konce! Pro zajištění pravého křídla formace A měl posloužit plamenometný oddíl jenže v lese narazil na tuhý odpor ruské pěchoty a byl odražen se ztrátou tří padlých a několika lehce zraněných. Ženisté, kteří zpozorovali nepřátelské tanky, se sami dostali do potíží, když na ně spustil palbu těžký kulomet Maxim. Ten se ukrýval v baráku stojícího podél silnice a také stojícího vedle domku, z něhož bylo vytvořeno nebezpečné protitankové hnízdo. Do těchto míst zaměřuji znovu minomety, které mají k dispozici ještě stále dostatek tříštívé munice.



Tah 14

U železnice likvidujeme postavení pěchotního děla a také to co zbylo z ruského pěchotního oddílu. Ženisté v koordinaci našeho dalšího pekelného stroje Flammpanzer III zlikvidovali statické postavení 37 mm protileteckého flaku. Z budovy železnice po našich jednotkách střílí minomet menší ráže. Ruské dělostřelectvo se tentokrát zaměřilo na silnici, kde postupují jednotky formace B. Ženijní oddíly v této lokalitě vyhledávají a vytyčují prostupné stezky v minových polích.

Na jihu na nás zaútočily další tanky typu T34, tentokrát se jednomu z nich podařilo těžce poškodit na velkou vzdálenost střední tank Pz III. Druhý byl i s posádkou zničen velitelským Elefantem Oberleutnanta Letzeldera. Ten číhal v průjezdu mezi živými ploty. Další dělostřeleckou misi začínají naše raketomety Nebelwerfer, které byly doplněny potřebnou municí a jsou připravené opět šířit v ruských postaveních zkázu a zmatek. Stejně tak jako to činí ruské Kaťuše:)).



Tah 15

V místech, kde ještě stále doutnají trosky dvou zničených ruských tanků, které vyřadila obsluha Hummela, zpozoroval náš osamělý dělostřelecký navigátor přesun dvou chlapíků s protitankovou zbraní RPG. Rádiovým spojením si přivolal na pomoc Pz III a ten je vymazal z povrchu zemského.

Přes kulometnou palbu bunkru umístěného na protilehlé straně nádraží se granátníkům velitele Leutnanta Naumanna po ztrátě tří mužů podařilo obsadit halu nádražní stanice. Jejich postup však muselo krýt několik dýmovnic. Bunkr uvnitř budovy si vzala na starost skupinka tří neohrožených mužů s plamenomety Unteroffiziera Conklinga. Uvnitř se ještě ukrývala ruská pěchota, ale ta byla suppresována minometnou palbou. A tak nebyl problém je všechny po jednom zneškodnit. Přestože hala nebyla stále ještě plně v našich rukou, dalo se říci, že už v této chvíli jsme budovu z větší části zajistili. Stejně tak jako že se z ní už nenecháme jen tak lehce vystrnadit. Ruské dělostřelectvo zpanikařilo posádku velitele jednoho z našich Elefantů a to obrněnec pod velením Oberleutnanta Metzgera. Ten se rozhodl raději stroj opustit a zatím ponechat svému osudu. Lidé jsou dle jeho názoru velmi těžko nahraditelní narozdíl od těžké techniky. Další Elefant skupiny B si hravě poradil se zbývajícím tankem T34, který se již delší dobu s námi hrál na schovávanou. Ruští tankisté byli po vyřazení jejich pancéřové techniky zcela odkázáni na sebe. Avšak únik z útrob tanku se jim nezdařil, protože naše pěchota s nimi učinila krátký proces. :)) Ženisté se metr za metrem přibližují k západní křižovatce, jenže za jedním z dalších domů se ukrývá postavení protitankového kanónu s dlouhou lafetou kanónu. Odhazují dýmovnici a prchají z dostřelu ruského děla. 76 mm ATG je nakonec zničeno za použití smíšené střelby všech v té chvíli dostupných zbraní. Několik stovek metrů západně od křižovatky po nás zahájilo střelbu další pěchotní dělo. Protipancéřové projektily z tohoto děla se bez jakéhokoli účinku odrážejí od pancíře Pz IIIn. Zatímco kulometná střelba z tanku kosí bez problémů celou osádku kanónu. To samé postihlo osádku 45 mm ATG, které znehybnilo Sdkfz 251 bojové skupiny A.

Na jižním úseku se nám podařilo zneškodnit další T34ku. Ta narazila na přesnou střelbu Pz IIIn, když munice HEAT tohoto tanku zasáhla místo přímo pod otočnou věží. Ruští tankisté tak ztratili možnost manipulovat s věží a jejich velitel se raději rozhodl stroj, co nejrychleji opustit. Jenže vylezli přímo do trajektorie smrtící střelby palubních kulometů MG34 Pz trojky.



V této chvíli jsem se rozhodl zrevidovat naše a nepřátelské ztráty:

Naše ztráty utrpěné během více jak dvou hodin tuhých bojů:
1x Elefant; 6x Pz IIIn+ (z toho tři neschopní pohybu =immobilised); 2x Wespe; 2x Sdkfz Flak 6/2; 1x Flammpanzer; 8x SPW 251/1 (z toho dva immobilised a jeden zničený typu 251/9); 3x motocyklistický oddíl; 4x oddíl pancéřových granátníků; 2x průzkumná hlídka.

Ztráty způsobené nepříteli během dvou hodin tuhých bojů:

8x T34; 4x poškozené letadlo Il2m3 Šturmovik; 7x nákladní vůz GAZ AA; 15x dělo (z toho 7x 76 mm ATG, 4x 45mm ATG, 3x 76 InfInf - Infantry
Pěchota [ENG]

Gun, 1x 37 AA Gun); 2x minomet; 4x těžký kulomet; 20x ruská pěchota (v tom samopalníci, běžná pěchota, druhé linie); 5x Sniper; 8x protitankový tým (s molotovy, s RPG); 2x bunker (kulometná hnízda).


Tah 16

Vypadá to, že ruská obranná linie se začíná díky našim tvrdým úderům rozkládat a naše jednotky pokračují v likvidaci ojedinělých a nepříliš koncentrovaných ohnisek odporu! :o)) Na nádraží v jedné cihlové zástavbě stále ještě odolává jeden z posledních bunkrů této oblasti. Ani několikeré pokusy našeho plamenometného tanku nevyřadily toto opevnění z provozu. Teprve až přímý zásah protipancéřovou municí tanku Pz IIIn+ donutil Rusy opustit relativní bezpečí bunkru. Střela z tanku proletěla skrz betonové zdivo a uvnitř zasáhla skladovanou munici. Bunkr vyletěl do povětří a jen několik málo dezorientovaných Rusů z toho vyvázlo živých, ale i ti byli okamžitě po vyběhnutí z trosek bunkru spáleni na uhel našim Flammpanzerem III. Nepřítel má domy jižněji od haly nádraží stále ještě obsazeny několika těžkými kulomety, které skýtají pro naši pěchotu velké nebezpečí. Jeden takový se nám podařilo zneškodnit. Jednalo se o protiletecký kulomet ráže 12.7mm. Další těžký kulomet 7.62mm SG43 zastavil náš postup severozápadně od železničního přejezdu. Prozatím se nám podařilo kulomet alespoň na chvíli umlčet, když jsme vážně postřelili jednoho ruského střelce.

Západněji od tohoto místa velice obezřetně a to kvůli enormnímu výskytu min postupujeme k západní křižovatce vesnice Ponyri. Za živým plotem vedoucím podél pravé strany silnice se shromažďuje nepřátelská pěchota k rozhodnému úderu na naše síly. Jejich plány jim však zhatí posádka mobilního flaku Sdkfz 7/1, který je zapojen do pouličních bojů v Ponyri. Než však Rusové mohou svoje záměry uskutečnit, tak jeden jejich pěší oddíl spolu s dalšími vojáky vybavených molotovými koktejly, je doslova rozprášen na kusy střelbou protileteckého kulometu. Takřka nic z nich nezbylo! Jen několik nehybných těl povalujících se v tratolišti krve.



Tah 17

Posádka Elefanta Unteroffiziera Steinze si může připsat na svůj vrub další vyřazenou T34ku. Přeživší z ruské posádky ještě stihli opustit zneškodněný stroj, ale byli smeteni granáty lehkého minometu. Ženisté Stabsfeldwebela Vebbera prozkoumávají doutnající trosky před chvíli ještě aktivního bunkru, když na ně zahájí palbu další tank T34. Vypadá to jako by Rusové ve zdejší vesnici měli snad postavenou továrnu na výrobu tanků a z ní každou minutu opouští jeden tank výrobní linku:-( Ženisté jsou nuceni zalehnout, ale jeden z nich dostane přímý zásah tříštivého granátu a jeho tělo se rozprskne po okolí.

Na protější straně od místa, kde hoří pozůstatky ruského bunkru, se nám zatím podařilo kombinovanou akcí Pz III-ky Leutnanta Naumanna a ženijního oddílu pod velením Feldwebela Beckera zničit pod stromy ukrývající se protitankové dělo.
Těžký nepřátelský kulomet, který byl umístěný v jedné ze zemljanek, nám už také nebude dále ztrpčovat život.
Ani naše jižní křídlo nezaostává za útočnými akcemi severního křídla. Jednotkám jižního křídla se konečně podařilo zajistit západní křižovatku a dále postupují do středu vesnice. Ale další rychlý postup do centra je nemožný. O tom se přesvědčil náš plamenometný tank, který najel na minu, která vybuchla přímo pod nádrží s naftou. Jen 3 lidem z původní posádky se podařilo z hořícího stroje zachránit. Zatraceně, silnice je tedy hustě zaminovaná. Tudy cesta ke spojení jižního a severního křídla nevede. V domech po obou stranách silnice je IVAN stále aktivní. Nalevo od místa, kde jsme ztratili Flammpanzer, se v jednom z domů ukrývalo 76mm ATGčko. Pancéřoví granátníci na něj naházeli porci svých granátů. Na protější straně v baráku zařvala polovina družstva řadové ruské pěchoty pod naším tvrdým náporem. Zbytek je omráčen naší zuřivou palbou ze všech zbraní. Z domu těsně u železničního přejezdu vycházejí záblesky střelby. Dle kadence střelby se dá usoudit, že se v tomto domě ukrývá další z řady perfektně ukrytých děl.

Mobilní flak s kulometným čtyřčetem je bez munice, hlásí na velitelství Oberleutnant Heidrich a žádá o stažení z boje. Je poslán do týla pro doplnění munice k zásobovacím vozům. Též posádky Elefantů a minometů se začínají potýkat s nedostatkem tříštivých granátů.
Naši dělostřelci dostávají od jednotek v první linii nové souřadnice o zjištěných nebo předpokládaných pozicích nepřítele. Ivan od nich za okamžik obdrží další dávku smrtících střepin. Minomety malých a středních ráží se zaměřují na dům vedle bývalého bunkru, kde se ještě stále schovává ruská pěchota.

V týlu se záložním silám mechaniků podařilo znovu zprovoznit šestikolový tahač Krupp L2H 143, který nebyl na čas provozuschopný, když se mu podařilo zapadnout do ruského bahna.


Tah 18

Ani u traktorky stále ještě neutichá hluk boje. Naši vojáci ve zdejším sektoru za pomoci kulometu MGMG - Maschinengewehr
Kulomet [GER]

MG - Machinegun
Kulomet [ENG]

42 kosí ruské samopalníky. Ti se snaží doběhnout do nedalekého lesa a ukrýt se tak před kulkami německého kulometu. Všichni však jeden po druhém umírají na okraji lesa, nikomu z nich se nepodaří dosáhnout svého cíle. Lehký tank Pz III uvízlý v živém plotu a neschopný dalšího pohybu rozstřílel na padrť ruské protipěchotní dělo.

Dál na východ se jeden Elefant dostal sám do potíží, když uvízl v jednom z protitankových příkopů nastraženým za živým plotem. Velitel těžkého stíhače tanku Unteroffizier Falkenberg se totiž rozhodl místo po zaminované silnici prorazit skrz zahrady, to se však obrněnci stalo osudným. Elefant si s příkopem počíná jako slon v porcelánu, a díky své váze zapadá stále hlouběji do země. Tím se stává zcela bezmocným vůči jakýmkoliv útokům ze strany nepřátelské pěchoty vybavené náložemi, plamenomety a molotovými koktejly. Naštěstí ruská pěchota je již dostatečně demoralizována našimi prudkými údery. Takže nepředpokládáme, že by na nás mohla tvrdě udeřit.
Ženisté, kteří se dostali do zorného pole T34ky, vyrazili proti ruské pěchotě, která je omráčena z předchozího minometného přepadu. V boji muže proti muži mají jasně navrch, protože ruské vojáky zachvátila panika. Tato akce nás stála jen jeden život a Rusové přišli kromě jiného o další tankobijce, a tak jsme mohli zajistit další zbraně RPG na ničení německých pancéřů.

V týlu se nám podařilo zajistit les a objevit zákopy, které na základě našeho úspěšného postupu ve spěchu opustila ruská pěchota zanechajíce za sebou množství zbraní a techniky.


Tah 19

Ženijní detektory minohledaček objevují další a další miny. Vesnice je sama o sobě jedno velké hustě poseté minové pole. Při odklízení min z kolejových pražců je na muže Feldwebela Beckera vedena palba z protitankového děla. Nad hlavami jim při jejich nebezpečné práci lítají šrapnely 76 mm tříštivých granátů. Umlčet toto otravné dělo mají za úkol pancéřoví granátníci Oberfeldwebela Bachmanna. S podporou samohybného děla Stuh 42 by to neměl být až zas takový problém, jenže nejdříve musejí překonat minové nástrahy. Takže i pancéřoví granátníci se zapojují do čistění země od nášlapných zařízení.

Malé lesíky okolo vesnice a sady stromů jsou prošpikovány ruskou pěchotou skrz na skrz. V jednom takovém na jižním úseku fronty se ukrýval protiletecký kulomet, ten je za pomocí jedné trhaviny roztrhán na kusy i s obsluhou.

Na jihu se naše pěchota v závěsu za ženijním jednotkami probíjí skrz sady a políčka připadající k ruským obydlím. Další zákopy plné ruské pěchoty jsou lokalizovány jižně od přejezdu v obilném poli. Do ničení zákopů se postupně po pěchotě zapojuje Pz III n, spolu se samohybným dělem Stuh 42. Palba našich zbraní je smrtící a zbylí ruští vojáci kvapně opouštějí rozpoutané peklo uvnitř jejich zákopů. Po divoké přestřelce, naši muži nacházejí v zákopech pět mrtvých na cáry rozstřílených vojáků.

Unterfeldwebel Harmel odvolává rádiem palebnou podporu raketometů Nebelwerfer, protože po vyřazení protileteckého kulometu z boje se v malém lesíku již nevyskytuje žádný nepřítel a nyní by vlastní dělostřelecké šrapnely dopadaly do námi obsazených pozic.
Na silnici vedoucí k západní křižovatce, která je teď zcela v našich rukách se podařilo tankistům Oberleutnanta Metzgera zprovoznit poškozený Elefant. Takže se může opět zapojit do závěrečných bojů o vesnici.

První salvy dělostřeleckých granátů polních houfnic začínají přeorávat půdu východně od železniční tratě. Tím si připravujeme pozici pro naše další údery a rozvracíme morálku nepřátelských postavení. Tato dělostřelecká příprava má také za účel zničit v zárodku popřípadě zabránit koncentrovat dostatečné síly nepřítele k protiútokům.


Tah 20

Ruské dělostřelectvo pokládá ve východní části Ponyri kouřovou clonu, to nevěští nic dobrého! Musíme se co nejdříve připravit na ruské protiútoky, aby nás nezastihly nepřipravené uprostřed minových polí. Ruský protiútok je zatím veden nekoncentrovaně a jen osamělými skupinkami ruských pěšáků. Jeden takový protiúder ztroskotal na samohybném dělu Stuh 42. Beckerovým ženistům se za pomocí náloží konečně podařilo v minových polích vytvořit pár průchodů. Otravné protitankové dělo, které znepříjemňovalo jejich práci, je už dávno minulostí.

Schmidtovi ženisté, kteří jako první obsadili rozstřílené zákopy s pozůstatky pěti ruských mrtvol, jsou drženi v šachu zuřivou střelbou kulometu ráže 12,7 mm. Po krycí palbě obou Pz III-jek mohou ženisté postupovat vpřed, ale ne na dlouho. Ruští kulometčíci se totiž obratně přemístili z dosahu dopadu tříštivých granátů a tak opět kulkami zasypávají naše vojáky. To si vyžádalo jednoho mrtvého na naší straně, ostatní zalehají k zemi. Dokonce i jeden z obsluhy ruského kulometu to už má za sebou, přesto kulomet nepřestává dále chrlit olovo a pouštět hrůzu.

Jeden z našich polopásových transportérů uvízl v troskách domu, když jím chtěl nazdařbůh projet. Až teprve, když Stuh 42 vyrazil kupředu, zjistila její obsluha, že se v blízkosti jejich stroje nacházely protitankové miny. Stroj po výbuchu miny začal hořet, všem z útrob stíhače tanku se však naštěstí podařilo vyváznout bez úhony.

V křovinách u trosek budov, kde dříve byl aktivní jeden z trojice bunkrů, jsou Rusové ze svých úkrytů plamenomety vyháněni jako hejno krys. Ve vzduchu je cítit spálené maso. Naše předsunuté oddíly už mají na dohled budovu školy. Pro nás je to další významný opěrný bod stejně, tak jako pro Rusy.


Tah 21

Nejen Rusové mají těžké ztráty, ale i německé jednotky musejí platit těžkou daň za každý metr dobytého území. Naše jednotky postupující na vesnici z jihu se potýkají s houževnatostí ruských gardových jednotek - Sibiřanů. Právě jeden z nich se obratně vyšplhá na korbu tanku Pz III n , otevře poklop na věži a dovnitř vhodí svazek granátů. Munice explodující uvnitř tanku roztrhává tank na kusy, přičemž sibiřský voják mongolského zjevu neutrpí ani škrábnutí. Tito krvelační válečníci se nezaleknou ničeho a německý fronťák musí být neustále ve střehu. Na vypálení doupěte těch banditů je vyslán náš plamenometný tank, ale i ten dopadá stejně jako tank před ním. Takže za chvíli můžeme odepsat další stroj z boje. Ani osádka dalšího lehkého tanku si s touto nepříjemností neporadila. Tank přichází po výbuchu granátu o jeden ze svých pásů a tím přichází o možnost manévrovat. Teprve až po odvážném výpadu polopásového vozidla SPW 251/1 Unterfeldwebela Porsche je hrozba zažehnána. Sibiřani jsou nemilosrdně rozdrceni pásy německého Haklu.

I z dalšího souboje vycházejí elitní ruské oddíly vítězně a to když pancéřoví granátníci ztrácejí 5 svých mužů. Na zakopané Sibiřany musejí být použity tři těžkotonážní granáty německé samohybné artilerie – Hummel, poté co si na nich němečtí granátníci vylámali zuby.


Tah 22

Záložní síly mechaniků připojené k mojí divizi usilovně pracují na odstranění technických závad, ke kterým běžně dochází při několikahodinovém bojovém nasazení pancéřových jednotek. Záchranným oddílům se podařilo zprovoznit jeden z lehkých tanků Pz III, pod kterým se propadl zákop. Za obrovský úspěch našich týlových záchranných jednotek lze považovat i vyprošťění Elefanta, který zapadl do protitankového příkopu . Teprve až po zapojení dalších dvou tanků se vyprošťovacímu traktoru daří vytáhnout z jámy těžkotonážní Elefant Unteroffiziera Falkenberga . Takže se může opět zapojit do útočných aktivit.

Mezi německými jednotkami postupujícími do středu vesnice a nacházejícími se uprostřed zaminovaného prostoru se začíná šířit panika, protože na ně nepřestávají dopadat smrtící šrapnely ruského dělostřelectva. Situaci se navíc stává pro obě strany ještě více nepřehledná, když baterie 122 mm houfnic zadýmuje celou oblast. Viditelnost je snížena na necelých 50 metrů.
Ruské dělostřelectvo si také vybírá velkou daň v řadách našich dělostřelců. Např. jedna z našich baterií 105 mm houfnic má k dispozici už jen jedno provozuschopné dělo, ostatní jsou zničena po dělostřeleckém přepadu.

V polích severně od Ponyri kosí naše kulometná střelba další dvojčlennou ruskou hlídku s molotovými koktejly.


Tah 23

Při nebezpečné práci, kdy jsou odstraňovány výbušné nástrahy z železničních kolejí, přichází o ruce jeden z členů elitního ženijního oddílu Unterfeldwebela Harmela. Ten na následky svých zranění umírá. Zbytku mužstva se podařilo na protilehlé straně zneškodnit obsluhu protileteckého kulometu.

Telegrafní a telefonní spojení je přerušeno od dělostřeleckého bombardování. Můj štáb tak ztrácí přímý kontakt s předními liniemi. Proto jsou na místo probíhajících bojů vyslány průzkumníci na motocyklech BMW, ti mají prozatím nahradit hluché komunikační spojení a podávat našemu velení, co nejvěrnější obraz probíhajícího boje.

Německá průzkumná motospojka vezoucí důležité informace pro velitelství a která sledovala boj z předních linií, najíždí při zpáteční cestě na štáb divize na minu. Životně důležité informace pro naše velení jsou tak nenávratně v čoudu.

Naše pancéřové jednotky srovnávají vesnici Ponyri se zemí, když ruské domy boří jeden po druhém. Také Pz IIIn Oberfeldwebela Schurze projíždí skrz zdi jednoho z domů, když se snaží vyhnout nebezpečným protitankovým nástrahám. Budova školy se začíná otřásat pod detonacemi výbuchů německého středního a těžkého dělostřelectva, stejně tak jako území za kolejemi.


Tah 24

Unteroffizier Eberhart se svými muži obsazuje školní budovu, uvnitř školy se nacházejí jen dělostřeleckou palbou demoralizovaní ruští vojáci, kteří se okamžitě po vstupu našich vojáků do budovy vzdávají.

Minová pole způsobují další ztráty na naší technice, odepisujeme dvě další bojová vozidla pěchoty SPW 251/1. Harmelovi muži se dostávají na železniční trati do kontaktu s ruskými pěšáky. Ti jsou však po střelbě ze všech německých ručních zbraní zahnáni zpět za železniční násep, odkud na nás vyrazili se snahou vyhnat nás z našich dosud nestabilních pozic.

Do předních linií jsou stahovány všechny použitelné lehké minomety ráže 50 mm s krátkým dostřelem, aby podpořili postup naší pěchoty do nitra ruské obrany.

Motocyklisté kličkující v minovém poli jsou zasaženi přesnou střelbou protitankového dlouhohlavňového děla ráže 76 mm.
Některé z německých tanků prodírajících se skrz stěny budov, zůstávají zaklíněné v troskách a sutinách zbořených domů neschopné pohybu. Stejně tak jako už po několikáté i tank Pz III Leutnanta Boetchera. Jihovýchodně od školy se objevil obávaný tank T34 se zkosenou věží pravděpodobně vzor 42.


Tah 25

Ženisté Feldwebela Briela objevují postavení ruského dlouhohlavňového děla a v dálce za ním zahlédli siluetu tanku T34, ale než stihli najít pro sebe vhodný úkryt, zahájil na ně střelbu ze silnice kulomet a zabil trojici Brielových mužů. T34ku si bere do hledáčku svého dalekohledu Oberleutnant Metzger a dává příkaz střelci: „ Jeden průbojný, zamířit, pal!“ Elefant se zachvěje po odpálení smrtícího projektilu. Průbojná střela prochází pancířem ruského tanku jako nůž máslem. Z dnešního souboje pancéřů vycházejí naše Elefanty vítězně, ale nechvalme dne před večerem, zdaleka ještě není na tomto úseku fronty dobojováno. Pancéřové síly nepřítele ale už teď dostávají od našich těžkooděnců těžce na prdel.

O zneškodnění ruského protitankového palpostu se snaží polopásové vozidlo spolu s motoprůzkumem. Jenže SPW 251/1 okamžitě po obdržení rozkazů plnou parou najíždí na minu, takže na zničení děla zůstávají jen motocyklisté. O podpoře ženistů Briela nemůže být v této chvíli ani řeč, sami se potýkají s komplikacemi, které jim způsobuje ruský kulomet rozložený na silnici.

Samopaly pancéřových granátníků vyřídily před školou hrstku vyplašených a dezorientovaných ruských vojáků, kteří utíkali z dosahu masivní dělostřelecké baráže německé střední a těžké artilérie.

Harmelovým chlapům se postupně vzdávají další zlomení ruští obránci. Zajatci jsou postupně nakládáni na k tomu určené polopásové vozidlo SPW 251/1 a jsou odváženi do sběrného zajateckého tábora umístěného daleko od válečné zóny.

Německé postupující jednotky získávají pro podporu svého úseku tři lehké minomety 50 mm s dostatečnou zásobou munice. Jeden z minometů, který byl dopraven na místo jako první se zaměřuje na kulomet, který těžce zatápí pod kotlem našim ženistům.


Tah 26

Odvážná posádka SPW 251 Unterfeldwebela Porsche, která si jako jediná poradila s krvelačnými Sibiřany, si sama komplikuje svoji situaci, když uvízne zaklíněná v rozvalinách domu postaveného podél železnice. To neunikne obsluze ruského malého protitankového kanónu ráže 45 schovaného v domě východně od místa události. Ta vypálí v rychlém sledu za sebou několik granátů na nepohyblivý zcela bezbranný cíl. Od německého vozidla začínají odlétávat kusy plechu. Po zasažení motoru, se naše posádka rozhodne opustit odstavený, těžce poškozený stroj.

Harmelovi ženisté jsou přikováni k zemi naším vlastním dělostřelectvem a ruská pěchota toho využívá ve svůj prospěch a kosí střelbou dva z jejich lidí. Zbývají pouze tři včetně velitele Unterfeldwebela Harmela. Naštěstí si toho všimli chlapci od pancéřových granátníků a svým druhům poskytují palebnou podporu, ale v komoře kulometu se po zuřivé střelbě zasekává jeden z nábojů. Pro tuto chvíli je už prakticky nepoužitelný. Střelec z kulometu, který si je toho vědom, vztekle kopne do nefunkční zbraně MG 34, která od něj odletí několik metrů daleko a navíc zapadne do bláta v kráteru po výbuchu. Na severu, kde se objevil tank T34 a postavení kanónu s dlouhou hlavní, dále škodí miny. Mina si znovu vybrala daň v podobě roztrženého pásu na SPW 251, ten se stává pro tuto chvíli dále nemobilním.

Rusové v budově školy bojují do posledního muže a do posledního náboje. Tvrdošíjně odolávají naší početní přesile i když vědí, že nemohou odvrátit nepříznivý vývoj na bojišti a také svoji zkázu. Do prostor dále od východní křižovatky je položena kouřová clona.

Zdá se, že boj o vesnici Ponyri pomalu ustává a německým útočníkům zbývá jen zlikvidovat ojedinělá ohniska odporu. Ruský velitel obrany v Ponyri, však vycítil, že je už zbytečné dále prolévat krev svých soudruhů a rozhodl se nás požádat o kapitulaci. Je odvezen spolu s jeho doprovodem s bílou vlajkou v ruce na náš štáb. Tam jeho kapitulaci bezpodmínečně přijímám. Ruskou obranu tady na severním úseku fronty se nám podařilo prolomit, ale Ivan se pod tíhou našeho náporu zatím ještě nezlomil, jako tomu bylo mnohokrát předtím. Naše jednotky v dobytých územích se musejí okamžitě po těžkém boji a bez možnosti oddychu připravit na další z řady ruských protiútoků. Německá pěchota a zbylé tanky jsou nuceny se znovu zakopat. K německým obráncům v Ponyri začíná doléhat z dáli slyšitelný zvuk stovky blížících se ruských tanků. BITVA U KURSKA TEDY POKRAČUJE!


Zhodnocení bitvy:


Tímto reportem bych chtěl poděkovat svému soupeři Bukovcovi, který měl odvahu na to zhostit se role ruského obránce. Touto bitvou jsme si chtěli přiblížit atmosféru reálných bojů u Kurska. Mě samotného zajímalo, jaké to bylo bojovat s Elefanty a potvrdit nebo vyvrátit tvrzení tehdejší významné německé osobnosti a to průkopníka ve vytváření samostatných tankových armád generála Guderiana viz níže. K této bitvě mě také inspirovala kniha Citadela bitva u Kurska. Autorem je Robin Cross. Vřele doporučuji k přečtení - sám jsem tuto knihu přečetl jedním dechem.

Úryvek ze zmiňované knihy

(str. 162 - aneb zmínka o Elefantech):
Také Elefanty spěly do nesnází. Stíhače tanků byly v podstatě mobilními pevnůstkami, hrozivými v obraně, ale méně vhodnými pro útočnou roli. Zpočátku šlo vše dobře. Velká palebná síla a mohutné, až 200 mm silné čelní pancéřování jim umožnilo vniknout do ruských linií jen s malými obtížemi. V útočném sektoru 292. divize postoupil 653. prapor 656. pluku pod velením majora Steinwachse více než tři kilometry do taktické obranné zóny nepřítele, aby navázal kontakt s 6 divizí v Butyrkách. Na levé straně Harpova úseku vedly Elefanty 654. praporu pod velením majora Noaka postup 78. divize na pahorek s kótou 253,5 ovládající krajinu na jih od Ponyri. Elefanty se brzy ocitly bez pomoci v bludišti úzkých zákopů a byly odděleny od lehčích tanků, nutných pro krytí jejich boků podobně jako záštita torpédoborců chrání vlajkovou loď. Poněvadž postrádaly druhotnou výzbroj, staly se obětí ruských pěšáků, kteří se vynořovali ze svých liščích děr, které skrývaly jejich pohyb a plamenomety útočili na ventilační žaluzie motorů. Ukázalo se, že Modelova monstra stála na hliněných nohou. Když posuzoval účinnost Elefantů v bitvě u Kurska, hodnotil je Guderian jako....neschopné boje na malou vzdálenost, protože trpěly nedostatkem vhodné munice (průbojné a tříštivé) pro svá děla, a tento nedostatek byl dále zhoršen tím, že nebyly vybaveny kulometem. Jakmile pronikly do zóny nepřátelské pěchoty, doslova musely ochabnout ve střelbě z kanónu....


ADD COMMENT


No anonymous comments are allowed. Please log in to add a comment.
30/11/2005 13:14:54

Pyrrhos

-
Skvělý repor, tahle bitva je vysoká škola taktiky. Hlavně jeto něco jiného něž stále stejné meetingy. Díky oběma.

05/12/2005 13:26:14

Hitman

-
Moc pekny AAR, docela masakr :-). Mno jinak tu knizku Citadela.. doporucuju taky. Je opravdu VYBORNA!!! Me hlavne dostala pasaz kde popisuji utok Tigru proti obranny linii, to bylo neco :-).


NEXT ARTICLES

2003-2014 - World at War: virtual headquarters - contact: info@worldatwar.eu