Konec eritrejských ponorek

Konec Eritrejských ponorek

První tři týdny války po boku Německa byly italské ponorky poměrně nevýrazné. Italské ponorky totiž potopily pouze britský lehký křižník HMS Calypso a dvě norské lodě, zatímco Italové odepsaly až 10 svých ponorek, ze kterých 4 operovaly mimo Středozemní moře. A právě o těchto ponorkách bude řeč v tomto článku.

Když 10 června 1940 Itálie vypověděla válku Velké Británii, staly se hlavním bojištěm námořní komunikace směřující do severní Afriky, kde měli Italové několik dominií. Hlavní základnou mimo Středozemní moře pro východní část Afriky byla základna v Massawě, kterou Italové získaly již v roce 1885, jež byla největším hlubokým přístavem v Rudém moři. Zde se nacházely hladinové síly, které se skládaly ze 7 torpédoborců postavených ve 20. letech (tři plavidla třídy Leone a čtyři třídy Nazario Sauro), tří dělových člunů, dvou torpédovek, minonosky, dvou pomocných křižníků a 5 stíhačů ponorek. Ponorkové síly tvořilo osm jednotek. Byla to 81. divize ve složení Galilio Ferraris, Galileo Galilei, Luigi Galvani a Guglielmotti a 82. divize ve složení Archimede, Evangelista Torricelli, Macalle a Perla.
Tyto italské síly byly vážnou hrozbou pro Brity, kteří se obávali zejména útokům proti konvojům v oblasti Indického oceánu a také obava o konvoje, které měli proplouvat Suezem. Proto již na konci května a začátku června byly posíleny o novozélandský lehký křižník HMNZS Leander a australský HMAS Hobart, protiletadlový křižník HMS Carlisle, 28. divizi torpédoborců (čtyři lodě třídy „K“) a několik šalup. Hlavním úkolem tohoto svazu byla ochrana dopravy v této oblasti. Kontrolou dopravy a boji s ponorkami poblíž vlastních základen byl pověřen tzv. Aden Force, přičemž první skupinou byly hlídkové lodě Chakdina, Chantala a Sagitta (lodě byly klasifikovány jako Armed Boarding Vessels) a druhou skupinou měly být dvě staré minolovky třídy Hunt: DerbyDerby
základna na severu Austrálie [WitP]


a Huntley a ozbrojené trawlery Amber a Moonstone.

Macalle
Před vysláním svých ponorek do Rudého moře Italové vzali v potaz zde panující podmínky. Velmi vysokou teplotu (Massawa je jedním z nejteplejších míst na světě) a ohromnou vlhkost. Ponorky obdržely nové klimatizační jednotky o zvýšeném výkonu pracující na zpracování chlormetanu (CH3Cl), což byl bezbarvý a nezapáchající plyn, který při větší koncentraci ve vzduchu může vést k halucinacím, ztráty vědomí a k smrti.
10. 6. 1940 z Massawy vypluly k bojové plavbě ponorky Macalle, Galilei, Ferraris a Galvani. První ze jmenovaných ponorek byla vyslána k Port Sudánu (založen Brity v roce 1909, hlavními surovinami zde byly bavlna, sezamové semínko a sorgo (sorgo -čirok jest zrno, ze kterého se vyrábí mouka)). Ponorka měla hlídkovat v pásu širokém 22 milmile
délková jednotka
anglická míle = 1609,4 m
námořní míle = 1852 m
východně od přístavu. Úkol, který velitel ponorky, por. Alfredo Morone, obdržel, nebyl z nejlehčích, neboť poslední část cesty vedla mezi skalisky, ostrůvky a mělčinami. Špatnou souhrou náhod bylo od 11. 6. velmi zataženo a navigátor lodi, ppor. Elio Sandroni nebyl schopen přesně určit pozici ponorky. Když se ráno 14. 6. ponorka přiblížila k pobřeží, navigátor spatřil mělčinu, kterou označil jako Sanganeb (nachází se cca 16 nm severovýchodně od Port Sudánu), byla to však obrovská chyba, neboť se s určitostí jednalo o mělčinu Hindi Gidir, která se nacházela daleko jižněji. Navíc dva dny po opuštění přístavu členové posádky Macalle v předním torpédovém úseku začali mít halucinace, nicméně velitel ponorky nedal rozkaz k návratu.
Plavba netrvala dlouho. V noci z 14. na 15. 6. ve 2:35 ráno narazila ponorka plující špatným kurzem rychlostí osmi uzlů na břeh ostrůvku Barra Musa Kebir (přibližná pozice 19°11´s.š., 38°10´v.d.) o velikosti fotbalového hřiště. Po částečné evakuaci posádky na břeh se Italové pokoušeli dostat ponorku do hlubší vody, ale ponorka měla příliš velký náklon a navíc příliš silně narazila přídí na břeh. V této situaci Morone, rozhodl zničit tajné dokumenty a poté se evakuoval se zbytkem posádky na ostrůvek. Několik zdrojů hovoří o tom, že se radiotelegrafista pokusil vyslat šifrogram s voláním o pomoc, ale se vší pravděpodobností by to asi velitel ponorky z důvodu rizika prozrazení Brity nedovolil. Po poradě s důstojníky se Morone, rozhodl vyslat do Massawy člun (ponorky třídy Adua měly nevelkou veslici umístěnou na přídi ponorky) se třemi muži. Jedním z „dobrovolníků“ byl Sandroni, a jeho doplnili námořníci Paolo Castagliola (skutečný dobrovolník) a Reginaldo Torchia (muž, který stál v okamžiku nárazu za kormidlem).
20. 6. se po různých peripetiích trojice „dobrovolníků“ vylodila na břehu a šťastnou shodou náhod narazila na oddíl krajanů. Ti ovšem neměli vysílačku a tak po označení pozice trojice nasedla do člunu a veslovala do Mersa Taclai, odkud informovali štáb. Krátce po té z Massawy odstartoval letoun Savoia-Marchetti S.81, který shodil posádce ponorky vodu, potraviny a zprávu, že pomoc je na cestě. Z přístavu rovněž neprodleně vyrazila ponorka Guglielmotti. 21. 6. se nad ostrůvkem objevil britský letoun, a druhý den další, který shodil Italům zprávu s důkladnými instrukcemi jejich zajetí. (měly být na několikrát převezeny létajícím člunem). O několik hodin později (cca 12:45) k ostrůvku dorazila z Massawy ponorka a tak se trosečníci nakonec nestali zajatci. (Celou anabázi nepřižil pouze torpédista Carlo Acefalo, který zemřel 17. 6. na úpal a byl pohřben na ostrůvku). 28. 6. byla opuštěná Macalle ostřelována spojeneckým svazem, který tvořil novozélandský křižník Leander a torpédoborce Kandahar a Kingston a také bombardován hydroplánem z křižníku. Vrak byl po té na ostrově až do konce války. Sešrotován byl po válce.

Galilei
Ráno 16. 6. se blížil k Adenu norský tanker James Stove (postaven v roce 1931 jako Bralanta, 8215 BRT), který vezl ze SingapuruSingapore
základna v jižním Malajsku [WitP]



(opustil ho 29. 5.) 10 800 tun leteckého paliva. Když se nacházel 12 mil jižně od přístavu, spatřili z něj, ve vzdálenosti asi čtyř mil na pravoboku, ponorku, která plula rovnoběžným kurzem. Neměla vyvěšenu žádnou vlajku a tak kapitán a jeho zástupce si mysleli, že se jedná o britskou, nebo francouzskou ponorku. V 5:15 byl spatřen z Jamese Stovea břeh a tanker změnil kurz, aby podle instrukcí obdržených v Singapuru, mohl proplout protralovaným kanálem jižně od mělčiny Elephant Back. V té době ponorka zvýšila rychlost, když se přiblížila kousek od zádi tankeru, vyvěsila vlajkový signál. Tanker se identifikoval a zastavil. Odpovědí byly světelné signály, žádající vyslaní člunu. Když zástupce kapitána vystoupil na ponorku, velitel ponorky mu džentlmensky sdělil, že se nachází na italské ponorce, která jeho loď za 25 minut potopí, protože míří do nepřátelského přístavu. V 6:15 byl opuštěný James Stove (měl 34 člennou posádku) zasažen torpédem v zadní části trupu a začal se potápět v pozici 12°35´s.š., 45°03´v.d. O pět minut později pak další torpédo zpečetilo osud tankeru a způsobilo zapálení nákladu.
Ponorkou, která tanker potopila, byla Galilei, které velel ppor. Corrado Nardieg. Stoupající dým z potápějícího se tankeru přilákal na místo trawler HMS Moonstone. Tento trawler byl spuštěn na vodu v roce 1934, měl výtlak 615 tun, délku 48,77 m a šířku 7,81 m. Poháněn byl parním strojem o výkonu 650Hp, který mu umožnil plout rychlostí až 11,6 uzlu. Po převzetí RNRN - Royal Navy
britské válečné námořnictvo [ENG]
obdržel trawler Asdic a jeden 102mm kanon na přídi bez ochrany, dva kulomety Lewis ráže 7,62 mm a dvě skluzavky hlubinných bomb s celkem 10 hlubinnými bombami. Velitel plavidla byl 34 letý bocman William J. H. Moorman.
Potopení Jamese Stovea započalo velikou pátrací akci po útočníku, kterého se zúčastnil torpédoborec Kandahar, šalupa Shoreham a létající člun Walrus z Leandera, ovšem útočník zmizel. O dva dny později, 18. 6., Galilei připomněl Britům svoji přítomnost, když zajal Jugoslávkou nákladní loď Drava, kterou po prohledání propustil. Tato akce byla částečně spatřena ze břehu a tak byla na místo vyslána z Adenu stíhačka Gloster Gladiator z 94. perutě RAFRAF - Royal Air Force
Britské královské letectvo [ENG]
, jejíž pilot ppor. Haywood ponorku spatřil. Haywood zalarmoval svoji základnu a zakrátko přiletěly dva lehké bombardéry z 8. perutě RAF, Bristol BlenheimBristol Blenheim
• britský lehký bombardér
• TTD: 428 km/h, 8x7.7 mm, 450kg pum


a zastaralý dvojplošník Vickers Vincent. I když byly nalétávající letouny vidět zdaleka, ponorka zůstala na povrchu a zahájila na letouny palbu. Bristol Blenheim minul, Vincent také, navíc jeho dvě hlubinné pumy svržené z malé výšky málem „sestřelili“ samotný letoun. Na druhou stranu také Italové střílející z 13,2 mm kulometů také nezasáhli.
Tou samou dobou se na místo střetnutí blížily opět vyslané Kandahar a Shoreham, které na místo dorazili až po soumraku. V 18:30 se Galilei vynořil a lehkovážně se spojil rádiem se svojí základnou. Kandahar toto vyslání zaměřil a obě lodě zamířily směrem k ponorce. O hodinu později protivníka jako první spatřili z šalupy Shoreham, ale Italové byli pozorní a včas se ukryli pod hladinou. Britové po chvilce získali kontakt Asdicem a provedli dva útoky. Protože se jim nepodařil žádný zásah, zamířili na základnu, akorát v době, kdy na místo dorazil Moonstone.
Moorman měl před vyplutím hodně starostí. Po obdržení rozkazu k vyplutí byla polovina posádky na propustce. Většina lidí byla rychle nalezena a dopravena na palubu, ale poslední trojice (mezi nimiž byly i mířiči palubního děla) se dostali na palubu až v poslední chvíli pomocí ukradeného motorového člunu. V noci Moonstone pátral po ponorce, neboť si myslel, že by ponorka mohla být poškozena. Poblíž křižovaly ve vzduchu i Blenheimy z 203. perutě RAF. Galilei nebyl nalezen, i když více než dvě hodiny, od půlnoci do 2:30 zůstal na hladině.
Ráno 19. 6. se počasí zhoršilo a moře bylo pokryto vlnami. Podle obdrženého rozkazu pokračoval Moonstone ve hledání ponorky, až v 11:37, v přibližné pozici 12°48´s.š, 45°12´v.d, se ozval jeho hydrolokátor. Ponorka se nacházela v takovém směru, že díky vlnám se k ní mohl trawler blížit jen omezenou rychlostí. Nastavení „mělké“ série hlubinných bomb by určitě vedly k poškození lodi a tak se Moorman rozhodl pro svrhnutí jedné, nastavené na 75 metrů, ovšem žádný viditelný úspěch to nepřineslo. O chviličku později se hydrolokátor ozval znovu s tím, že cíl je vzdálen 300 metrů. Trawler zamířil k místu a svrhnul dvě hlubinné nálože jednu za druhou.
Tři minuty po explozi vyplul Galilei na hladinu asi jednu míli za zádí trawleru. Italové rychle obsadili obě děla a kulomety a zahájili na trawler palbu, ovšem přesnost palby byla žalostná. Moorman, když spatřil Galilei, otočil se a zamířil přídí k ponorce, tak, aby Moonstone skýtal co nejmenší cíl. Dělo na přídi začalo střílet a jeho dělostřelci byly daleko přesnější než Italové, několik granátů krátce po sobě zasáhlo přední horní část ochrany můstku a zmasakrovaly zde se nacházející lidi. Zahynul Nardi, jeho zástupce, tři jiní důstojníci a několik námořníků. To způsobilo výraznou paniku v řadách Italů, tím spíše, že po přiblížení na 450 metrů zahájili Britové palbu z kulometů a několika pušek. Když se už na palubě nikdo nehýbal, vyběhlo na palubu ponorky několik námořníků a začalo mávat bílou vlajkou a Galileo zastavil. V této situaci rozkázal Moorman zastavit palbu. Bylo 12:25 minut.
Trawler se přiblížil k ponorce a převzal italské námořníky na palubu, až se zde nakonec tísnilo 37 námořníků a poddůstojníků, z nichž 4 byly zraněný (jeden později na následky zranění zemřel, celkem tak střetnutí s trawlerem zaplatilo životem 16 Italů). Velitel Kandaharu (poručík Robson) přirovnal situaci Moormana, jako když štěně získá příliš velkou kost. Na palubě se nacházelo velké množství zajatců a navíc chtěl vypravit na palubu ponorky komando. V této chvíli se objevilo britské letadlo, které na ponorku svrhlo dvě bomby, ale žádná z nich nezasáhla. Když ve 13:34 na místo dorazil Kandahar, na opuštěnou ponorku se konečně vypravila abordážní skupina, složená z námořníků obou britských lodí. Pokusy o odvlečení ponorky se nezdařily a tak se po poradě s velitelem torpédoborce rozhodl velitel přepadového komanda (velitel strojovny torpédoborce kapitán Christopher Havergal) o zprovoznění strojů ponorky. Povedlo se jim to bez větších problémů a Galilei dorazil do Adenu vlastními silami s vlajkou Royal Navy vlající nad italskou trikolorou.
Když komando vniklo na palubu ponorky, ukázalo se, že není nijak vážněji poškozena a všechny mechanizmy fungují normálně. Při bližším zkoumání v Adenu zjistili technici, že byl ve stavu zůstat ponořen. Italové navíc hovoří o tom, že Britové vůbec nevzali v potaz, že většina posádky již trpěla halucinacemi z klimatizace a to bylo i důvodem, proč nebyly zničeny žádné tajné dokumenty a proto také nebyly učiněny žádná opatření, aby se ponorka nedostala do nepřátelských rukou.
Neoddiskutovatelným faktem tedy je, že Briti získaly velké množství tajných dokumentů, mimo jiné i kopii operačního rozkazu, který se netýkal jen ponorky Galilei, ale i ostatních ponorek, které vypluly 10. 6. a místa jejich operačního nasazení (některé zdroje hovoří dokonce o získané mapě). To Britům umožnilo uspořádat na italská plavidla pravý lov.